#1 | Návrh a realizácia dátovej siete pre celý hotelový komplex | hosť Ivo Smolík | WESTech podcast

M: Priatelia, vitajte pri počúvaní a sledovaní nášho nového podcastu. Dnes sa budeme rozprávať o veľmi zaujímavej prípadovej štúdii hotela Polianka. Konkrétne o návrhu a realizácii dátovej siete, vrátane tej bezdrôtovej, pre celý hotelový komplex. A mojím hosťom je Ivo Smolík, produktový manažér a teamleader pre networking a počítačové siete v spoločnosti WESTech. Dúfam, že som to povedal dobre, Ivo, vitaj. 

Ivo: Ahoj, ano, určitě, správně. 

M: Ty si prišiel na Slovensko pred 14 rokmi a ako si sám povedal, malo to byť na koľko? Na polroka? 

Ivo: No, na 6 měsíců, takže půlroku. Přesně tak. Bylo to jenom za účelem toho, abych zaučil nové kolegy v rámci spojení dvou firem a nakonec jsem tady zůstal těch 14 let.  

M: Čím to je, že sa to tak natiahlo? Je to Tatrami alebo nejakým iným slovenským stereotypom? 

Ivo: Já myslím, typem práce. Tý práce narostlo tolik, že bylo potřeba, abych tady zůstal, a nějak jsem si to tady zalíbil, a zůstal jsem tady. I když jsem z Moravy. 

M: Ako dlho sa vlastne venuješ dátovým sieťam? Je to dlhšie ako tých 14 rokov? 

Ivo: Určitě. Já jsem s tím začal tak nějak po střední škole, nebo resp. s počítačema na střední škole, no a k datovejm sítím jsem se dostal v rámci svého zaměstnání na základní škole jako učitel, a tak nějak jsem v tom potom od tý učitelařiny utekl k těm sítím, odbornějším věcem. Takže když to tak spočítáme 22 – 23 roků. 

M: Okej, toto by ma inak zaujímalo. Ty, podľa mňa, si taký itinerár. Máš to celé spočítané v hlave a presne si pamätáš, ako prebiehali tie udalosti, takže povedz, aký bol vlastne ten začiatok možno dátových sietí v našom regióne. Ako to vyzeralo? Bol to tak trošku divoký západ? 

Ivo: Tak jak začínali datové sítě, tak to zas tak starej nejsem, abych si tohle všechno pamatoval, ale můžeme se bavit o těch bezdrátových sítích. No a ty právě začínali zhruba před těmi 20 – 15 lety. Ten největší boom začal před 15 lety, kdy se začali cenově dostupné produkty nabízet na trhu. Samozřejmě bylo to v rychlostech 1, 2, 11 Mbps. Dnes se bavíme o řádově stovky i tisíce Mbps datových sítí. A samozřejmě to byl první boom toho internetu. Tzn. každý chtěl mít doma nějaký internet. Vytáčený internet, takové to pípání, pískání, to bylo drahý a bylo to pomalý, takže vlastně ten trh začal se zaplňovat providerama, v tý době internet providerama, kteří rostli jak houby po dešti. Začali stavět ty bezdrátové sítě na wifinách na 2,4 GHz. 

M: Pamätám si tie mikrovlnky, čo boli vtedy v každom okne v paneláku, nie? 

Ivo: Přesně tak. A hlavně, zajímavý bylo to, že většinou výrobci, to byli západní provenience nebo Aziati, ale samozřejmě bylo to západní provenience, oni nepočítali s tím, že to bude někdo používat na takové užití, jako vzniklo tady v České a Slovenské republice, kdy se ty sítě tahali na vzdálenosti 10 – 15 km. A oni to zamýšleli třeba na kilometr, maximálně poslední míle. Tzn. na necelej 1,5 km a u nás se s tím dělali spoje 30 km. Kolegyně v Brně měla krásnej spoj 32 km postavenej, jen aby měla na vesnici internet. Takže to byly ty začátky a takto se to pomalinku rozvíjelo, rozvíjelo, rychlosti rostli. Dnes samozřejmě, ta wifina už je spíše po pokrytí domácnosti nebo kanceláře, a internet už dnes čerpáme nějakým jiným způsobem většinou. Ta optika nebo nějaká kabelová televize, no ale samozřejmě, jsou bohužel i lokality, kde to není ještě takhle rozvinutý, a stále ti wifináři tam jsou, a stále poskytujou internet. Což je dobře. 

M: Wifinári, to znie ako vinári, vieš, alebo niekto. Ale je to pravda, lebo na tej dedine, každá dedina má svojho vlastného internetového providera. 

Ivo: Ano. 

M: Často je to o tom, že to sú tie firmy, ktoré začali možno pred 15 rokmi a doteraz sa tam udržali, lebo tá lokálna babka, ktorej teda ten vnuk asi povie, že od týchto si zober internet, tak prečo by hľadala od niekoho väčšieho. 

Ivo: Přesně tak. Tehdy tomu klukovi bylo 20 let, kdy byl na střední, nebo po střední škole, nebo na vysoký škole, potřeboval internet, tak si ho nějak do vesnice zařídil. Najednou to chtělo pár kamarádů, támhle nějakej známej, však to víme, jak to bývá na tý vesnici. A dnes mu je 40 – 45. Tak ještě v tom produktivním věku, ještě má pár let. A většinou některé ty firmy, nevím teda jak tady na Slovensku, tady toho nevyrostlo tolik, ale v Čechách spoustu těchto malých firem se vlastně prodalo, ty firmy se rozprodaly, a zkupovali to větší provideři, a tudíž dnes jsou operátoři, kteří kdysi vyrostli na malém městě, na okresním městě nebo jenom na vesnici, a dnes zabírají několik krajů třebas v Český republice. 

M: Ja sa inak stretávam s tým, že keď vidím ponuky internetu, tak tam je krásnych 300 Mbps alebo iné nádherné počty a čísla rýchlosti sťahovania. A potom, keď si reálne pozriem, aká je tá rýchlosť, tak je asi tak o polovicu alebo ešte oveľa menšia. Čím to je? 

Ivo: Tak to je jednoduchý. Pokud je to na optiku, tak by to mělo být 1:1, tzn. mělo by to být to číslo, které tam vlastně v tom reklamním letáku uvádí. To by mělo být to číslo, ta rychlost, kterou by to mělo jít. Ale pokud je to wifina, tak to bývá většinou signální rychlost takzvaná. A ono kolem toho datovýho toku je spoustu balastu, který tam naroste tím datovým tokem, takže většinou se říká, že tak zhruba třetinu, tak o třetinu je ta rychlost menší v reálu.

M: Dobre, to si budem ja ako laik pamätať, ale poďme teda k tým profesionálnym veciam, lebo ty si si teda prežil naozaj svoje, za tie dlhé roky, na trhu. A vďaka tomu, že sa všetko posunulo oveľa ďalej, tak môžeš teraz riešiť aj také zaujímavé projekty ako práve v hoteli Polianka. Tam bol na úvod problém v podstate „jednoduchý“ – nefunkčná wifi. Ale čo to znamená, keď nefunguje wifi? Lebo asi keď dostaneš zadanie od klienta, že: „Viete čo, nefunguje mi wifi“, tak tebe sa už v hlave ukazujú také iné procesy. Za tým môže byť toho oveľa viac. A tu konkrétne bolo tých problémov naozaj dosť. 

Ivo: Tady jich bylo víc. Tady základním problémem bylo to, že hotel měl, v hodnocení Bookingu měl největší bezvadný hodnocení. Ale všichni si stěžovali na internet. A víte co, jak to je dneska, i děti už nezvládnou jet na dovolenou bez internetu. A takže základem bylo to, podívat se na to, co se tam s tím dá dělat. No tam nějaká wifina postavená byla. Neříkám, že by byla postavená úplně špatně, ale bohužel, pro tu danou lokalitu, pro tu danou instalaci, byla nevhodně navržena. Tzn. že tam se dělo to, že čím víc ta síť byla využívána, tím více sama sebe rušila. Tzn. čím větší, takže v tom základu bylo to, že když se to jen tak zkoušelo na nečisto, tak to fungovalo. V okamžiku, kdy tam nastoupilo více hostů, tak ta síť prostě začala kolabovat, začal se ztrácet signál a chvilku byl – nebyl. Propustnost byla někde špatná a to byl ten problém. Takže samozřejmě všichni si to potom vybili v těch komentářích na internetu, že hotel dobrý, ubytování, krásna příroda, jídlo dobrý, všecko dobrý, ale ten internet stál za pendrek. 

M: Inak niekedy toto už riešia ubytovania tým, že rovno napíšu na tabuľu: „Wifi nemáme, rozprávajte sa medzi sebou“, ale toto sa asi naozaj nedá vo všetkých prípadoch a v tomto už vôbec nie. Tak aké riešenia si sa vlastne rozhodol implementovať v tomto prípade? 

Ivo: Tak tady byl základem zjistit stávající stav. Zde se síť nějaká nacházela, samozřejmě už pamatovala nějakej ten rok nějakým způsobem. Pro tu instalaci byla nevhodně navržena, takže jsme využili toho, že stávající rozvody, kabelové rozvody se daly krásně využít. Takže vlastně celá ta přeměna té sítě, celá ta instalace, pokud se potom dostaneme k tomu, jak se to stavělo a z čeho se to stavělo, tak proběhla vlastně během jednoho dne. Tzn. během jednoho dne se vyměnil veškerý hardvér, nastavil se a rozchodil. Tzn. začali jsme nějak v 10 hodin dopoledne a v 11 v noci byla síť funkční se vším všudy. Takže dá se říct, za nějakých 12 – 13 hodin jsme to daly dohromady. Samozřejmě s přestávkami na oběd, na večeři. 

M: Obed a večera bola predpokladám dobrá, keďže hotel mal dobré hodnotenie tejto veci. 

Ivo: Určitě. Nemám se na co stěžovat. 

M: Inak pri veľkých projektoch a podobných projektoch vždy vzniknú nejaké komplikácie. Prakticky pri každom projekte, ktorý človek pracovne robí. A predpokladám, že aj tu sa muselo ukázať niečo nové. Asi to nebola jediná budova, ktorú nakoniec bolo treba riešiť. 

Ivo: Přesně tak. Během dne se objevilo to, že hotel má 3 budovy, původně bylo mluveno o 2 budovách, které se budou propojovat. Najednou to byly 3 budovy. Najednou se zjistilo, že nevíme odkud tam vedou kabely některé. Tzn. věděly jsme, že někde tam dole je kabel, někde na zdi, resp. za obložením, ale nevěděli jsme, kam vede. Takže jsme pátrali, hledali, zkoušeli. Takže samozřejmě, byla tam nějaká takováhle překvapení, ale na jednu stranu, tak práce potom je zajímavá. Není nudná.

M: Ako to v hoteli vyzerá v súčasnosti? Lebo vďaka všetkým tým riešeniam, ktoré ste tam nainštalovali, momentálne to má dosť veľa takých novodobých technických vymožeností. 

Ivo: Přesně tak. Ten samozřejmě prvotní a hlavní účel byl to, aby tam prostě pro zákazníka, pro hotelového hosta, byl internet. Na jednu stranu samozřejmě tento cíl jsme splnili, ale taky jsme splnili ten cíl toho, že dneska manažér hotelu ví o tom, co se v té síti děje, na kolik tu síť kdo zatěžuje, který klient konkrétně. Tzn. dokážeme dohledat i konkrétního klienta, mnohdy uživatelé dnes mají pojmenované svoje mobilní telefony jménem. Takže mnohdy tam vidíte, kdo to je přesně, jaký má mobilní telefon, takže mnohdy se nedá ani tohleto zapřít. No, takže, a hlavně víme v jaké lokalitě je, protože v celém hotelu je teď momentálně nainstalováno tuším, že 13 těch přístupových bodů a samozřejmě máme přehled o tom, kdo na kterém přístupovém bodu zrovna je, a dokonce máme ten přehled o tom, co tam zrovna dělá. 

M: Znie to ako hotová alchýmia. Človek neznalý veci si možno povie: „Hm, tak tam stačí jednoducho vymeniť nejaké wifi access pointy alebo nejaká jednoduchá úprava a zrazu veci budú fungovať. Ale naozaj sú za tým komplikované procesy. Ako boli vlastne riešené produktovo konkrétne tieto zmeny? Od koho boli inštalované? 

Ivo: My jsme zvolili tu instalaci od společnosti Ubiquiti, tzn. produkty řady Unifi, kdy se jedná o jakési ucelené řešení, kde máte v jednom managementu zprávu jak těch počítačových kabelových switchů, tzn. těch zařízení, které přepínají ten datový provoz, a samozřejmě ty koncové prvky té wifiny napájejí, takže nemusíte řešit žádné elektrické rozvody. No a samozřejmě pak jsme řešili ještě tu skutečnost, že tam byl stávající router nejmenované značky, který zajišťoval konektivitu ke dvoum providerům. Jeden z nich byl kabelový, tzn. to bylo připojení pomocí ADSL linky, která samozřejmě tu kapacitu nemá zas tak vysokou, no a druhý byl bezdrátový profesionální spoj, který samozřejmě vedl skrz les, nebo resp. nad lesem, s jedním opakovačem, jedním transpondérem, protože nebyla přímá viditelnost dolů do údolí. A tento spoj samozřejmě dokáže i za špatného počasí kolabovat. Takže právě proto je tam zařízená druhá konektivita, tzn. že ta hlavní linka je tuším, že 100 Mbps datového toku a ta druhá 25. No a samozřejmě, zajišťuje to tu skutečnost, že pokud nám spadne ta hlavní linka, okamžitě se to přepíná na tu záložní. Trvá to asi 2 vteřiny nějakým způsobem a my o tom dostaneme zprávu. Zajímavé je, že ty zprávy chodí, stále ještě chodí mě do mailu a dívám se na to, ale většinou se tak děje vždy nad ránem nebo v noci.

M: Čím to je podľa teba? 

Ivo: Nevím, možná tam běhají veverky po stromech. Nedokážu si tuhletu skutečnost vysvětlit, proč se to děje v tuto denní dobu, nebo ranní dobu, nějakým způsobem. Takže ten hlavní router jsme původně nechtěli vyměňovat, chtěli jsme ho tam zachovat, protože ten byl relativně nový a docela kvalitní. Neříkám, že by byl špatný. Ale nakonec jsme zvolili variantu takovou, že i na něho došlo, vyměnili jsme ho za router od Ubiquiti, samozřejmě také, aby dokázal zajišťovat dvě konektivity, právě z toho důvodu, aby byla jednotná zpráva. Tzn. manažer hotelu, který samozřejmě je takový internetový samouk a nadšenec do těchto technologií, tak měl velké povědomí a chuť se to učit, tak samozřejmě teďko má možnost mít kontrolu i nad tím internetovým připojením se vším všudy a vidí, co se tam všechno děje. Tak jsem mu to vysvětlil, ukázal jsem mu to, ten byl z toho nadšený a to je ten účel. Zákazník byl spokojený, nadšený a splnilo to jeho očekávání, a ten hlavní účel - internet. 

M: Ja som si pôvodne myslel, že keď si niekto nechá nainštalovať takéto naoko komplikované riešenie, tak si ho bude držať pre seba, ale potom som sa dozvedel, že vlastne do podobných sietí a do toho, ako fungujú, sa dá nahliadnuť aj online dokonca. 

Ivo: Ano. Tenhleten výrobce samozřejmě nabízí tu možnost, že samozřejmě i tady do této instalace jsme vložili tzv. Cloud key, což je zařízení, které umožňuje dálkovou zprávu. Účelem bylo to, abych se já jako instalační firma řekněme a realizátor tohto projektu, mohl na dálku podívat a upravit nějaké nastavení konfigurace té sítě a tenhleten Cloud key potom samozřejmě může mít jakýkoliv jiný zákazník, který si ho pořídí do své sítě a připojí se na tu svojí domácí síť vzdáleně pomocí přihlašovacího jména a hesla. Samozřejmě výrobce pochopil tu skutečnost, že pokud to někomu neukáže, jak to vypadá, tak to bude asi špatně prodávat. Takže vymyslel tu skutečnost, že pokud se připojíte na tu webovou stránku, která je www.unifi.ui.com a po registraci na tomto systému se vlastně dostanete do menu, kde můžete přidávat ty svoje sítě, ty svoje Cloud keye, které máte rozesety po republice nebo ten jeden doma, ale máte tam demo. Tzn. na toto demo si můžete kliknou a jsou tam 2 instalace. Jedna je tuším, že nějaká kancelářská budova, ta tam je relativně krátce, ale ta hlavní síť, která tam je, tak je basketbalový stadion ve Spojených státech, který patří majiteli společnosti Ubiquiti.

M: Môžeme menovať, ktorý je to basketbalový štadión? 

Ivo: Tak, přiznám se, že zas takhle si to nepamatuju. 

M: Konečne som ťa na niečom dostal, lebo na všetko máš odpovede. Konečne sa našla aspoň jedna vec, v ktorej mám navrch. Dobre, síce neviem ani ja, ale budem sa tváriť, že ja viem a odpoveď ti neprezradím. Ale aby sme stále neboli iba pri hoteli Polianka, podobné riešenia sa dajú aplikovať aj na iné zariadenia a nie sú hotelové komplexy.

Ivo: Samozřejmě. Tento systém je unifikovaný na to, aby rostl s tou instalací jako takovou. Tzn. můžu zmínit další takovou zajímavou instalaci, kterou jsme realizovali pro vysokou školu tady v Bratislavě a je to na kolejích, na ulici Botanickej. To se realizovalo shodou okolností v době korona krize, protože se z toho udělalo evakuační centrum, nebo to karanténní centrum tuším, a ten projekt se vlastně kvůli korona krizi zastavil, pak se během 4 dnů musel rychle zrealizovat jen kvůli tomu, aby tam ti karanténní lidé měli připojení na internet. 

M: Stačili tie 4 dni? Keď stačil predtým 1 deň na hotel, tak dalo sa to stihnúť? 

Ivo: Ano. Za 4 dny tam docela dost lidí muselo namontovat 160 access pointů. A tam ta instalace je trošku jinačí, protože ten dům nebo ta budova je čistej panel, takže něco horšího než běžnej panelák, protože ty místnosti jsou docela malý a je jich tam spousta. To je jedno velký patro a je jich 12. Takže 160 access pointů a nějakejch 70 velkejch přepínacích switchů, ale ty už tam byly nainstalovány předtím. 

M: Ale toto isté je možné urobiť aj pre nemocnice, rôzne podnikové budovy, priemyselné. Sú ešte nejaké ďalšie prípady z praxe, ktoré si ty spomínaš, že boli zaujímavé? 

Ivo: Dá se říct, že jsi vyjmenoval všechny ty instalace, ono to nikde jinde pořádně ani použít nejde, protože jsi všechny vyjmenoval, ale přesně tak. Ale samozřejmě jsou i nadšenci, kteří si tuto technologii koupí domů. Viz já nebo kolegové. Ale už jsem viděl i spoustu jiných lidí, kteří proste tu Ubiquitu objeví, že ano, je to trošku dražší. Patří to k složitějším systémům, ale pokud do toho člověk pronikne, tak i laik si to dokáže nastavit nějakým způsobem a má to jednu velkou výhodu, teda nevím jak pro vás na Slovensku, ale pro nás Čechy to ten problém nemá, protože to má menu v češtině. 

M: Vieš čo, celkom dobre po česky rozumieme. Myslím si, že to je skôr problém na vašej strane, že so slovenčinou máte trošku problém. 

Ivo: Ale já po těch 14 letech také ne. 

M: Ty to dávaš úplne v pohode. 

Ivo: Ne. Slovenštinu ne, ale tak jako to je zajímavý. 

M: Rozumieš, to je dôležité. 

Ivo: Rozumím. 

M: Ale možno nejaké jazykové kurzy by to vyriešili. Šak do budúcna sa môžeme o tomto porozprávať. Inak, ak nás teraz počúvajú priamo nejakí systémoví integrátori alebo aj priamo laici ako som ja, aká je ich možnosť, aby sa informovali o tom, čo vôbec môžu urobiť v prípade, že hľadajú podobné riešenie napr. aj prostredníctvom WESTechu? Kam majú písať, komu sa majú ozvať, koho majú kontaktovať, aké služby môžu od vás očakávať? 

Ivo: Tak základem je samozřejmě emailová adresa, na které vlastně může komunikovat se mnou nebo s kolegy z networking týmu, tzn. networking@westech.sk. Samozřejmě má možnost zatelefonovat i na moje telefonní číslo, dohodnout si schůzku, není to problém. Můžeme se o tom pobavit, mnoho lidí to takto udělá, že přijde, bavíme se přímo face to face nějakým způsobem. Anebo už jsem zažil i to, že prostě se jdeme podívat přímo na tu instalaci. Samozřejmě, pokud ta instalace je odpovídající velikosti nějakým způsobem. Takže samozřejmě ty možnosti jsou ve WESTechu takové a samozřejmě pokud je to stávající zákazník, tak stačí, aby se ozval svému obchodníkovi z našich kolegů a oni už ho nasměrují, kam potřebuje. A samozřejmě, pokud by se chtěl více o této technologii dozvědět, budeme dělat školení, nebo děláme už nějaká školení a samozřejmě jsme schopni udělat i školení nebo povídání o tom daném problému přímo na míru tomu zákazníkovi. Také už jsem to dělal. Kamerové systémy od Ubiquiti nebo ty technologie. 

M: Na úvod tohto podcastu sme sa rozprávali o histórii fungovania wifi na dátových sieťach na Slovensku a všeobecne v našom regióne, tak teraz sa tak trošku postav do pozície vizionára a povedz, čo si myslíš. Čo nás čaká, možno aj v tej blízkej budúcnosti, alebo aj v tej vzdialenejšej? Aké vymoženosti si budeme môcť aplikovať do nášho každodenného života vďaka využívaniu týchto technológií? Čo už je podľa teba teraz reálne? 

Ivo: Teď momentálně řekněme je to módní, řekněme to takto, módní. Protože ta technologie samozřejmě, každou chvilku se nějakým způsobem rozvíjí a ty rychlosti už nerostou tak rapidně, protože samozřejmě to narazilo na nějaký technologický a samozřejmě i fyzikální strop. Neříkám, že je nepřekonatelný, to se mluvilo i o procesorech, že už nemůžou bejt rychlejší a stále jsou rychlejší. Ale i tady se narazilo na nějaké limity. Tak se to samozřejmě, jde to boční cestou a tzn. že my si dokážeme představit, že wifina komunikuje s námi třeba doma s jedním zařízením. Potom se odpojí, připojí se hned k druhému, samozřejmě, že to je situace, která lítá v nanosekundách, a takhle vždy komunikuje ten přístupový bod jenom s jedním tím uživatelem. A pak s druhým, třetím, se čtvrtým. Dnes přichází technologie tzv. Wave 2 nebo tzv. taky se tomu říká MUMIMO – Multiple User Multiple Out Multiple In. A tohle je technologie, která zapříčiní to, že ten access point bude komunikovat s více klienty v jeden okamžik. Tzn. že dokáže v jeden časový okamžik obsloužit více klientům, tím pádem i větší datovou propustnost nabídne těm zákazníkům. Samozřejmě mnohdy toto nevyužijete doma. Jako běžný uživatel, když mám doma dva počítače, 4 mobily třeba, řekněme, ale samozřejmě tohleto využijí v hotelu, kongresovém centru nebo v nějakém podniku, kde je velký počet uživatelů a samozřejmě mám omezené možnosti té rychlosti na tom daném přístupovém bodu.

M: Dobre. Čiže dáme na záver populárno-vedeckú predpoveď budúcnosti v podaní Iva Smolíka. Budú do 10 rokov na Slovensku lietať roboty? Áno alebo nie? 

Ivo: To já nevím, ale možná ne. 

M: Takto nám to vyveštil Ivo Smolík. Ďakujem veľmi pekne, že si bol hosťom nášho podcastu. 

Ivo: Já tady děkuju.